Adventní kalendář: 9. prosinec

Húsce, štědrovky, štrucle, spletáky, pletenice nebo také calty. Že nevíte, co to je? To vše jsou výrazy pro vánočku. Tohle tradiční vánoční pečivo má dlouhou tradici a různé podoby. Tak snad to všechno nespleteme dohromady...

Historie tohoto tradičního pečiva ze sladkého kynutého těsta sahá hluboko do středověku. Vánočce, jak ji známe dnes, předcházel chléb či bochníček pečený jen o Vánocích. Vánočka byla spojena s koledou a obdarováváním chudých a potřebných. Na calty nebo vánočky upomínají například středověká jména, v knize počtů královského města Louny nalezneme Janka Wanoczku, caltu v erbu měl nejvyšší mincmistr Království českého (za Ladislava Pohrobka) Jan Calta z Kamenné Hory. A kupříkladu známá pražská ulice Celetná nese své jméno rovněž po pečivu caltě.

Erb Caltů z Kamenné Hory, jehož ústředním motivem je calta, předchůdkyně vánočky

Vánočka se nedávala pouze chudým. Byla i oblíbeným štědrovečerním dárkem a něčím, co bychom dnes nazvali zaměstnaneckým benefitem. Vánočky se stávaly součástí smluvních dohod jako součást služné mzdy. Kupříkladu v Jindřichově Hradci měl tuto vánoční dobrotu ve smlouvě uveden tamní hrobník. Když se oženil, musel polovinu své vánočky ve svatební smlouvě upsat své manželce. Velmi štědří byli konšelé Starého Města pražského. Vánočkou, kterou mohli péci jen členové pekařského cechu, obdarovávali zemské úředníky, pražského arcibiskupa, rektora Karlovy univerzity, všechny pražské faráře, ale i hlásné, přívozníky či hrobníky. Dokonce se dočkala i tzv. „zadní zběř“, tedy kat se svými pacholky, pohodný (ras) a správce vězení.

Královské město Praha roku 1793, uprostřed mužská postava s caltou na prkně

Už jsme naznačili, že vánočka zpočátku neměla svůj specifický tvar pletence, připomínala spíše veku. Postupem času se začala proměňovat. Pletence měly připomínat Ježíška zabaleného v povijanu. Možná právě proto se stala symbolem Vánoc, který symbolizoval nový život a nekonečnost. Vánočka se používala i k různým magickým vánočním rituálům. Když například hospodyně zadělávala těsto na vánočku, nesměla u toho promluvit. Děti nesměly skákat kolem hospodyně, protože by prý těsto správně nevykynulo. Z vánočky se taky věštilo. Když se připálila nebo praskla, znamenalo to, že rodinu zřejmě potká něco špatného.

Ilustrační obrázek (vytvořeno pomocí ChatGPT)

Vánočka svým tvarem připomíná klas, který symbolizuje hojnost. V minulosti tak každý pletenec představoval jednu z obilovin, kterou sedlák pěstoval a jejíž bohatou úrodu si chtěl o svaté noci zajistit. Pěstovalo se zejména žito, ječmen, oves, několik druhů pšenice, ale i luštěniny. Pletení vánočky je někdy hotové umění, jehož vrcholem je pak vánočka z devíti pletenců, jež v sobě ukrývala jinou symboliku: spodní patro (základ) ze čtyř pramenů symbolizovalo čtyři živly (oheň, vodu, zemi, vzduch), prostřední patro ze tří pramenů představovalo rozum, vůli a cit. Vrchní patro ze dvou zbývajících pramenů pak symbolizovalo vědění a lásku.

Vánočky po upečení (foto K. H.)

V mnoha rodinách se peče místo vánočky štola (zvaná též štóla). Na rozdíl od vánoček není pletená, uvnitř mohou být kromě rozinek zapečené ořechy, mák, marcipán, kandované ovoce a podobně. Štola je obalena v moučkovém cukru. I ona symbolizuje Ježíška v peřince. Štola má svůj původ u našich německých sousedů a stejně jako její česká „sestra“ má bohatou historii. První zmínka o štole jako o vánočním pečivu je z roku 1329, kdy byla věnována Jindřichu I., biskupovi v Naumburgu nad Sálou jako vánoční dárek. Všeobecně se však za rodiště štoly považují Drážďany. Štola byla původně církevní postní pokrm, který se pekl jen z mouky, vody, oleje a kvasnic, nesmělo se přidávat mléko ani máslo.

Štola

Na konci 15. století si u papeže Inocence VIII. vymohl saský kurfiřt Albrecht III. zrušení zákazu používat máslo. Bylo to výhodné pro oba. Papež žádosti vyhověl vydáním tzv. Listu o másle a spokojeny byly obě strany. Kurfiřt a drážďanští občané dostaly díky máslu nově nadýchanou chutnou štolu a papež za to zatížil tamní pekaře speciálními poplatky, z nichž pak mohl financovat stavby kostelů.

Saský kurfiřt Albrecht III.

Na přelomu 15. a 16. století se začala štola prodávat na drážďanském Striezelmarktu, nejstarším trhu v Německu (ale o něm až jindy). V roce 1730 uspořádal saský kurfiřt Agust II. Silný velkolepou vojenskou oslavu, na niž si nechal připravit štolu o váze 1,8 tuny. Musela být kvůli ní postavena speciální pec a pořízen speciální nůž. Dnes je drážďanská štola chráněná ochrannou známkou a mohou ji péct jen tamní pekaři, kteří se sdružují v ochranném svazu Drážďanské štoly. 

Drážďanská štola