Historie děčínského muzea

První pokus o založení muzea v Děčíně uskutečnil v roce 1892 německý spolek Deutscher Gewerbeverein, jehož snahou bylo otevřít muzeum s uměleckoprůmyslovým zaměřením po vzoru již existujícího muzea v Liberci. Vzhledem k nedostatečnému sbírkovému fondu bylo muzeum pro nezájem veřejnosti po několika letech sice uzavřeno, ale soukromí sběratelé pod vedením Franze Wernera i nadále shromažďovali sbírkové předměty, především starožitnosti, které se staly v budoucnu základem muzejních sbírek.

V roce 1908 se podařilo místnímu lékárníkovi Franzi Justovi přesvědčit městské zastupitelstvo o nákupu soukromých sbírek v ceně 2 000 K, čímž byl učiněn rozhodující krok k otevření městského muzea, u jehož zrodu stál od roku 1910 i spolek Tischgesellschaft Alt-Tätschen.

První světová válka a poválečná situace přerušila na dlouhou dobu slibně se rozvíjející muzejní činnost. V roce 1929 nabídl hrabě Thun-Hohenstein provizorní umístění sbírek na děčínském zámku, odkud byly v roce 1940 na popud profesora Franze Queissera vráceny na původní místo – do dnešní Hudečkovy ulice v Děčíně I. V době druhé světové války bylo muzeum (jako i všechna ostatní muzea v zemi) úředně uzavřeno.

Přerušená historie muzea v Děčíně se tedy začíná psát znovu až po osvobození v pětačtyřicátém, kdy byly sloučeny sbírky Městského muzea v Děčíně a Městského muzea v Podmoklech (Podmokly měly až do roku 1942 statut samostatného města a podmokelské muzeum sídlilo v budově dnešní Městské knihovny v Děčíně IV.) Rok po osvobození bylo muzeum se sídlem v Hudečkově ulici jako jedno z prvních v pohraniční oblasti znovu otevřeno veřejnosti. V letech 1949 – 1953 byly muzejní sbírky pod vedením RNDr. Karla Samšiňáka, prvního skutečného odborníka a přírodovědce na půdě zdejšího muzea, nově uspořádány a podrobně revidovány.

Rok po jeho nástupu byla otevřena také Městská galerie. Prostory v Hudečkově ulici byly však pro muzejní a výstavní činnost naprosto nevyhovující. Zlom nastává až v roce 1953, kdy je tomuto kulturnímu stánku přidělen konečně reprezentativní prostor - bývalý lovecký zámeček Thun-Hohensteinů, který dosud sloužil Lesní správě. V témže roce vznikl vlastivědný Spolek přátel muzea v Děčíně. S jeho aktivní pomocí bylo uspořádáno mnoho výstav, besed a přednášek, které byly také vydávány formou cyklostylovaných letáků, jež se staly předchůdcem pozdějších Děčínských vlastivědných zpráv.

Muzeum zahájilo svou činnost v nové budově v dubnu 1955. V následujícím roce byl upraven přilehlý park a odstraněno jeho oplocení. Následovaly nutné rekonstrukce, zejména odvodnění budovy. V roce 1962 je muzeum - po mnoha zmatcích a institucionálních změnách - přejmenováno na Okresní muzeum v Děčíně. V následujících letech byl sbírkový fond významně rozšířen o sbírky ze zrušených muzeí v České Kamenici, Benešově n/Pl., Šluknově.

Velkým výstavním počinem se stává expozice Vývoj lodní dopravy na Labi otevřená v roce 1969 – v roce, kdy je muzeu jako jedinému na našem území udělena specializace právě v oblasti historie lodní dopravy po celém toku Labe. Proto také muzeum disponuje jednou z největších knihoven o plavbě vůbec a vlastní i rozsáhlý fotoarchiv plavidel, sbírku starých vodních map Labe a Vltavy, obsáhlý soubor konstrukčních nákresů a plánů a mnohé další reálie dokumentující tento specifický způsob dopravy a přepravy.

Druhá polovina sedmdesátých let probíhala ve znamení rozsáhlých stavebních rekonstrukcí a muzeum zároveň dostalo do své správy také dvě pobočky – muzea v Rumburku a Varnsdorfu. Nová doba znamenala pro muzeum velký zlom. Svou činnost mohli muzejníci zaměřit na skutečnou vědeckou práci, zejména na hlubší zkoumání a mapování regionální historie (brzy po revoluci muzeum otvírá například stálou expozici Gotická plastika na Děčínsku), svůj prostor pravidelně dostávají také regionální umělci či výtvarné skupiny, a daleko větší pozornost je věnována údržbě sbírek, zejména pak restaurování děl jsoucích často na pokraji zkázy. Byla zahájena velká rekonstrukce půdních prostor a zbudovány nové depozitáře.

Opravy se dočkala také pobočka ve Varnsdorfu a částečně i v Rumburku, zatímco děčínské muzeum dostalo novou fasádu a bylo upraveno jeho nádvoří na lapidárium. Do parku před muzeem se v 90. letech přistěhovaly sochy sv. Floriána a sv. Jan Nepomuckého. Muzeum také rozšířilo své výstavní prostory – na Děčínském zámku v bývalé zbrojnici byla zřízena nejprve expozice loutek zapůjčených ze sbírek Milana Knížáka (1998 – 2002) a později byly otevřeny stálé expozice z našich sbírek - Zámecká zbrojnice, Umění baroka, Veduty Děčínska a Děčínský zámek v proměnách doby. Od roku 2002 je muzeum příspěvkovou organizací Ústeckého kraje. V letech 2008-2012 proběhla generální rekonstrukce muzea v Rumburku.

Z nejzajímavějších výstav z poslední, porevoluční éry muzea jmenujme aspoň několik: Zkamenělé osudy – smírčí kříže na Děčínsku (1994). Portrétní galerie Thun-Hohensteinů (1998), Koptské tkaniny (1998), České výtvarné umění 1. poloviny 20. století (2003), Vídeňské dvorní a stolní stříbro (2003), Půlstoletí muzea (2004), Kuriozity z muzeí Ústeckého kraje (2005), či výstavy věnované regionálním malířům Rudolfu Vejrychovi (2007) a Josefu Steglovi (2010).