Adventní kalendář: 7. prosinec

Advent je již v plném proudu, dnes slavíme již druhou adventní neděli! A to znamená, že si na adventním věnci rozsvítíme druhou svíčku. Věděli jste, že je nazývána betlémskou? Jejím zapálením se přibližujeme k cíli – narození Krista v jesličkách v Betlémě. Někdy je také spojována s mírem či láskou.

Kde se vůbec vzala tradice adventního věnce? Adventní věnec původně sloužil, podobně jako adventní kalendář, zejména k odpočítávání času zbývajícího do Vánoc. Jeho tradici započal v Hamburku kněz a vychovatel Johann Hinrich Wichern. Ten založil v roce 1833 protestantský výchovný ústav Rauhes Haus. Název znamená Drsný dům podle zanedbaného statku, který se na ústav teprve měnil. Rauhes Haus byl vlastně sirotčinec, nápravně-výchovný ústav a dětský domov v jednom. Johann Hinrich Wichern vyrobil dětem v roce 1839 pomůcku pro odpočítávání předvánočních dní. Do dřevěného kola připevnil svíčky – čtyři velké bílé pro adventní neděle a 19 malých červených pro ostatní dny. Kolo se zavěsilo pod strop a každý den se zapálila jedna svíčka. Později ho doplnily zelené větvičky. Zvyk se postupně šířil, zejména Německem. Počet svící se ustálil na čtyřech, byť věnec může být někdy doplněn o středovou pátou. Adventní věnec nese různou symboliku včetně předkřesťanské. Pro věřící v sobě nesl mnoho motivů připomínajících Krista a vedl je k rozjímání a modlitbám.

Sál výchovného ústavu Rauhes Haus

Tradice adventních věnců k nám do Čech přichází poměrně pozdě. Až v průběhu první republiky proniká do velkých měst a bohatších rodin českých Němců. K jeho většímu rozšíření, ale bez spojení s jeho duchovní náplní, došlo za socialismu. Jako vánoční dekorace se vyráběl z dostupných materiálů. K masivnímu rozšíření a komercializaci pak došlo po roce 1989.

Adventní věnec, interiér malíře Karla Quarcka, 1930–1935, Deutsche Fotothek

Dnešního dne také slaví svátek Ambrožové podle sv. Ambrože, biskupa, který žil ve 4. století v Miláně a je patronem včelařů či voskařů. K jeho svátku se pojí méně známá tradice obcházení kostela tajuplnou postavou Ambrože. Ten sice lákal děti na cukrovinky, které nesl v uzlíčku, ale v druhé ruce nesl koště. Postava byla oblečená v bílé košili, černých rukavicích a na hlavě měla kuželovitou černou pokrývku hlavy, obličej zakrytý látkou. Děti tuto trochu děsivou figuru honily a Ambrož, ve snaze je pochytat, trousil ony cukrovinky. Ty děti pak hbitě sbíraly, aby nedostaly pometlem. Tento zvyk je doložen na Kolínsku, ale také Mostecku.

Ambrož