Z archivu děčínského fotografa Vilibalda Liebschera

Budování letního kina Bažantnice, Děčín – Želenice

(oficiálně Děčín VI – Letná)

Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Pokud chcete vlastnit konkrétní obrázek bez vodoznaku v plné kvalitě a velikosti nebo ho použít pro publikační účely, obraťte se na tohoto kontaktního pracovníka.

Cena: podle účelu použití, nejčastěji 50 Kč/1 ks.

O autorovi

Vilibald Liebscher (* 1932 Duchcov, † 2019 Děčín, původně Willibald Richard Liebscher) prožil dětství v Mostě, kde navštěvoval německé školy. V roce 1946 se rodina přestěhovala do Děčína. V mládí se V. Liebscher ve volném čase věnoval především sportu, závodil na škole a v Sokole v lehké atletice a gymnastice. V roce 1949 se v Děčíně vyučil fotografem, v říjnu 1951 se oženil. V roce 1953 narukoval – při základní vojenské službě mimo jiné dělal trenéra a rozhodčího lehké atletiky. Později se stal vedoucím fotoslužby v Náchodě, ale bydlel s manželkou v nevyhovující jedné místnosti a nebyla možnost získat byt, vrátili se proto do Děčína.

Od roku 1962 pracoval jako vedoucí děčínské provozovny barevné fotografie družstva Fotografia Liberec, v té době byl požádán redakcí okresních novin o spolupráci a na její doporučení absolvoval dvouletou Krajskou školu žurnalistiky. Až do konce 80. let fotil pro okresní týdeník Jiskra. V roce 1967 kvůli vážnému úrazu na služební motorce ukončil zaměstnání u Fotografie Liberec. Později nastoupil do fotoslužby v České Kamenici.

V roce 1975 byl V. Liebscher požádán OPS v Mostě, aby převzal dozor nad dokončováním nově budované fotoslužby jako technik investičního oddělení. Po zahájení provozu se stal vedoucím provozovny a denně dojížděl z Děčína do Mostu. Jenže už to byl úplně jiný Most než za jeho dětství, stavby ovládl beton a panely. Původní město kvůli těžbě hnědého uhlí po roce 1964 postupně mizelo a v novém Mostě bylo tak špatné ovzduší, že z něj V. Liebscher dostal chronický zánět hrtanu. Na doporučení lékaře proto nastoupil do Okresního kulturního střediska v Děčíně, kde setrval, přestože mu byla nabídnuta řada jiných míst (mimo jiné na Krajském kulturním středisku). Spolupracoval například na festivalu Děčínská kotva nebo Feminafilm.

V letech 1978 – 1979 učil technologii na učňovské škole v Děčíně. Nebylo to kvůli nutkání předávat své zkušenosti v oboru fotograf, souhlasil s vedlejším zaměstnáním, aby pomohl překlenout nedostatek odborných učitelů. Vzhledem k pracovnímu vytížení měl dost málo volného času. Práce v Okresním kulturním středisku se vlastně stala jeho koníčkem společně s jeho chalupou, kterou měl od roku 1960 v Srbské Kamenici a kam jezdil pravidelně až do své smrti. Jak už to u chalup bývá, spíše tam pracoval než relaxoval.

Byl častým dopisovatelem krajského týdeníku Průboj, v 80. letech hlavně v souvislosti s propagací kultury v okrese Děčín. Po vzniku digitální fotografie šel s dobou a přešel z klasické fotografie na digitální. Jako fotograf se zaměřoval hlavně na dokumentární fotografii.

Všechna zveřejněná témata si můžete prohlédnout zde.