Adventní kalendář: 3. prosinec

Dnešní den patří v liturgickém kalendáři sv. Františku Xaverskému. Tento světec, patron misionářů a námořníků bohužel nemá s vánočním časem nic společného. Dnešní okénko adventního kalendáře však bude františkům přesto věnováno. A nebojte – nemáme tu pravopisnou chybu. Dnes bude řeč o františcích s malým f. A nejen o nich...

Někdo je miluje a neumí si bez nich Vánoce představit, jiní je nemohou doslova ani cítit. Řeč je františcích, tradičních vonných kuželech, které jsou jedním ze symbolů Vánoc. Vyrábějí se nejčastěji ze směsi páleného a následně namletého dřevěného uhlí a pryskyřice – kadidla. Tvarují se pak do malých homolí. Když se zapálí (musí se několik sekund podržet nad plamenem a pak sfouknout) a nechají se hořet, pomalu se z nich uvolňuje vonný kouř.

Doutnající františek (foto André Karwath, Wikipedia Commons)

Tradice výroby františků nebo také kominíčků je stará více jak 300 let a pochází z česko-německého pohraničí, zejména z Krušnohoří. Rázovitá krajina Krušných hor byla domovem mnoha uhlířů a horníků. Dým z milířů k těmto horám neodmyslitelně patřil. Právě uhlíři začali speciální vonné svíce vyrábět ze směsi namletého dřevěného uhlí a pryskyřice, nejčastěji kadidla. Pomocí speciálních kleští či formiček je tvarovaly do kuželů a homolí.

Uhlíř s rodinou staví milíř (kolem roku 1890)

Co je to tajemné kadidlo neboli olibanum, jehož osobitou vůni si pojíme zejména s kostely? Jedná se o speciální pryskyřici, která se získává ze stromu kadidlovníku pravého (Boswellia sacra). Jeho domovinou je zejména oblast tzv. afrického rohu, tedy Somálska, Súdánu a okolních států, ale rovněž se pěstuje i na jihu Arabského poloostrova v oblastech Jemenu a Ománu. Drahocenná pryskyřice se ze stromů získává tak, že se nařízne kůra, z ran pak stéká bílá tekutina, která se následně nechá tuhnout, sušit a čistit. Následně se posílá do světa.

Kadidlovník pravý (foto Mauro Raffaelli, Wikipedia Commons)

Kadidlo se pálilo již ve starověku, kde bylo spolu s myrhou využíváno při rituálních a slavnostních obřadech v chrámech či svatyních. Odtud se šířila i do běžných domácností, kde se vykuřovadly čistil prostor zejména na přelomu starého a nového roku. Mělo to však i hygienické hledisko – věřilo se, že chrání před nemocemi. Kadidlo se stalo důležitým atributem i v křesťanské tradici. Ostatně to byl vedle myrhy a zlata jeden z darů, které nesli Tři králové (konkrétně Baltazar) malému Ježíškovi do Betléma.

Nasušená pryskyřice (foto Liz Lawley, Wikipedia Commons)

Výrobci františků si své receptury pečlivě chrání, někdy je to hotová alchymie. Kromě dřevěného uhlí (nejčastěji z lipového dřeva) a kadidla se do směsi přidávají rozličné přísady jako například moučka ze santalového, jedlového nebo bukového dřeva, sušený pomeranč, skořice, med či éterické oleje. Výška a tvar kuželů se rovněž liší výrobce od výrobce.

Tradiční výroba františků v Crottendorfu (zdroj: www.erzgebirge-tourismus.de)

A jak františky vlastně přišly ke svému jménu? To je vlastně záhadou – teorií je hned několik. Nejmíň pravděpodobná říká, že název vznikl ze starofrancouzského „frankincence“, které používá dodnes i angličtina pro kadidlo. Podle další se název ujal z německého „Franziskaner“, tedy řádu františkánů, kvůli podobnosti s tvarem jejich černé kápě. Ostatně členům tohoto řádu se lidově říkalo františci. Nejvíce se jazykovědci přiklánějí k teorii, že český název odkazuje jako vzpomínka přímo na osobnost a kult zakladatele františkánského řádu sv. Františka z Assisi. Ten je ostatně s Vánocemi neodmyslitelně spojen, neboť založil tradici živého betlému s jesličkami. Ale o tom až jindy...

Různé druhy krušnohorských františků

Naši sousedé na druhé straně Krušných hor františkům říkají jednoduše: vonné svíčky, tedy „Räucherkerzen“ či „Räucherkegel“. Kolébkou františků je patrně ves Crottendorf, kde jsou doloženy již k roku 1750 a vyrábějí se zde jako „Original Crottendorfer Räucherkerzen“ dodnes. S františky se na saské straně Krušnohoří pojí také tzv. Räuchermännchen či Raachermannel, tedy doslova vykuřovací mužíčci. Do těchto ručně vyřezávaných panáčků se vkládají františky a dým pak originálně stoupá z jejich úst či dýmek. Mužíčci se vyrábějí v mnoha variantách – horník, hospodský, včelař, myslivec, voják atd. Oblíbené jsou rovněž malé plechové chaloupky, z jejichž komínků se pak line osobitá františkovská vůně. Pokud navštívíte nějaký adventní trh v saském pohraničí, určitě na ně narazíte.

Vykuřovací mužíček z Gersdorfu

Nejen františky provoňují české Vánoce. V mnoha domácnostech se k dotvoření atmosféry používá purpura. Tato aromatická směs koření, dřevěných smolných pilin a vonných bylinek se klade na rozpálenou plotnu, kde „tiše a ochotně voní“, jak se zpívá v nesmrtelné vánoční písni pánů Suchého a Šlitra z roku 1962. Purpura svůj název získala pravděpodobně z francouzské vonné směsi pot – pourri. Ta voní takříkajíc za studena, zatímco česká purpura se rozvoní až po zahřání na plotně či v hrnci.

Tradiční purpura